Ono je totiž docela nepohodlné si na zastávce vybalit celou vodnici, což je jiný výraz pro vodní dýmku, celou ji sestavit, naložit na tělo tabák a začít si pokuřovat. Ne, že by to technicky nešlo, ale přece jen… Kuřáci této kategorie jsou většinou zalezlí v nějaké místnosti a tam se oddávají své vášni. Jistě se jim to líbí, jinak by to asi nedělali. Ti zkušení, kteří kouří tabák smíchaný s melasou jistě moc dobře vědí, jak připravit vodní dýmku a také jak a kam dát uhlí. Ono je to všechno vlastně takový obřad. Ve východních zemích dokonce úmyslně prodlužovaný. Ne všude, samozřejmě, ale na soukromých akcích většinou ano.
Kouření vodní dýmky sahá někdy do šestnáctého století, ale je možné, že to vypuklo již dříve. Z východu se vodní dýmky začaly dostávat do celého světa a dnes asi již není krajiny, kde by se šíša, což je další název celého zařízení, nekouřila. Tabák samotný si většinou zkušený kuřák dělá sám a podle svého. Jsou i takoví, kteří používají pokaždé jiný k různým příležitostem. Tento tabák se nekouří samostatně, ale míchá se s melasou nebo hezky postaru s medem. Rostlinný glycerin pak může zajistit bohatý dým. Vonné látky jsou již jen otázkou názoru.
Příchutě tabáku jsou také volitelné a každý má tu svou oblíbenou. Všeobecně lze například přidat mátu, citrony či grepy a tak podobně. Ne celé plody, pochopitelně, musíte si je speciálně upravit. Ve velké většině případů se jen nasuší kůra.
Pokud vás to celé zaujalo a rádi byste to zkusili, není zde žádný problém. Vodnici dnes koupíte skoro všude v každém městě. Ještě lepší je si ji objednat na nějakém prověřeném webu, kde se také většinou dočtete, jak připravit vodní dýmku ke kouření. Jsou tam rady zkušených kuřáků a takové rady rozhodně nejsou k zahození. Na jedny takové webové stránky se dostanete kliknutím na odkaz o něco výše v tomto článku.