Už od doby, kdy si pračlověk našel svého nejlepšího prapřítele, poté, co zjistil, že žena to rozhodně není, stávaly se drobné nehody. Občas se nejlepší přítel někam zatoulal a byl fuč. Často jen popoběhl za nějakou v dáli hárající fenkou, aby se pak, po ukojení svých přirozených sexuálních potřeb, vrátil zase k pračlověku. Někdy se nevrátil a jen se pak někde našly ohlodané kostičky, když na potulce narazil na nějakou hladovou a silnější šelmu. Prostě se ztrátami se vždycky muselo tak trochu počítat.
Ve středověku velcí páni měli své lovné smečky drahých vyšlechtěných zvířat, a proto zřizovali k jejich péči správce a hlídače, osobně za ně zodpovědného. I tak se občas někdo ztratil. Dnes už nejsou správci psinců. Jsou svítící obojky pro psy, které vám dávají perfektní přehled, kde se zrovna ty vaše potvůrky vyskytují.